Obsah
BETLÉMSKÁ SOCHAŘSKÁ GALERIE pod širým nebem je jedinečná jak svým námětem, tak umístěním a uměleckým ztvárněním. V původně loveckém revíru ji založil majitel nedalekého Kuksu hrabě František Antonín Špork. Stalo se tak po r. 1725, kdy byl ve Vídni odmítnut společný plán kukského pána a jezuitů z blízké Žirče na zřízení křížové cesty od jezuitské rezidence sem, do Nového lesa. Špork se rozhodl na liknavé jezuity zaútočit pomocí plastik, které měly žirečským otcům ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje.
VZNIKLO TAK VELKOLEPÉ DIVADLO biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Práce na výzdobě svěřil hrabě Špork svému "dvornímu" sochařovi Matyáši Bernardu Braunovi (1684-1738), autoru známých alegorií kukských Ctností a Neřestí. Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům Juanu Garinovi a Onufriovi (oba okolo 1726) pochopíme, proč se sochaři přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Okrsek získal jméno podle ústředního dvojreliéfu, představujícího Narození Páně a Příjezd Tří králů, na kterém se autorsky podílel Braunův synovec Antonín (před 1734). Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí (asi 1728). Řada dalších děl již bohužel zanikla.
ZÁHY PO SVÉM VZNIKU se Betlém stal místem častých návštěv kukských lázeňských hostí, kteří si sem jezdili odpočinout od rušného života v Šporkově letovisku. Po zániku lázní okolo r. 1740 Betlém osiřel a zpráva hradeckého biskupa Bienenberga z r. 1778 ho již uvádí prakticky v takovém stavu, v jakém ho známe my. Negativním zásahem do zdejší krajiny byla koncem 18. stol. těžba kamene na stavbu pevnosti v Josefově, v jejímž rámci zmizel skalní masiv za Garinovou jeskyní a byla navýšena cesta mezi sochami.
OD R. 1899 je Betlém pod stálým dohledem památkové péče, která zde musí řešit několik zásadních problémů. Většina betlémských děl je sice dochována ve více či méně narušeném stavu, ovšem je to především spodní voda, agresivnost ovzduší a mechové porosty, které způsobují postupné rozrušování povrchu kamene a zřejmě neodvratné smazávání modelace uměleckého díla. Roku 2000 se Braunův Betlém ocitl na seznamu 100 nejohroženějších památek světa World Monuments Watch. O rok později byl prohlášen Národní kulturní památkou.
(c) 2012, správa NKP Hospital Kuks
(c) 2012, správa NKP Hospital Kuks
