Obsah
PO ZESNULÉM ŠPORKOVI
zůstala jeho dcerce Anně Kateřině nadační listina, podle níž mělo být v Kuksu vydržováno sto chudých, neduživých a přestárlých mužů z okolního panství Hradiště. Zřejmě na památku praotce rodu, hrdiny tureckých válek Jana Šporka, šlo o vojenské vysloužilce. Jak říkal František Antonín, „poněvadž mnozí z těchto starců, kteří byli vojáky, v mládí žili nepořádně a pustě a nemyslili na svou věčnou spásu“, bylo kvalitní stáří hospitálních chovanců svěřeno do rukou dvanácti milosrdných bratří.
MILOSRDNÍ BRATŘI
neboli Hospitálský řád sv. Jana z Boha (Ordo Hospitalarius S. Ioannis de Deo, OH), založený r. 1537 ve španělské Granadě pozdějším světcem Juanem Ciudad, se světově stará o nemocné, raněné, zmrzačené, postižené, staré a nemohoucí bez rozdílu vyznání, národnosti, rasy či majetku. Juan začal jako první medik vnímat tělo i ducha člověka coby jeden celek dle řádového hesla Per corpus ad animam (Prostřednictvím těla k duši). Řád již v 16. stol. rozdělil nemocnici na ženské a mužské oddělení, a jako novinku zavedl jednotlivá oddělení podle typu choroby. Bratři stáli u počátku péče o duševně choré. Vstoupili do dějin medicíny speciální léčbou označovanou jako electro-balneo et mechano therapeuto. Dnes jich je na světě více než 1300. Do Čech přišli jako ošetřovatelé v bitvě na Bílé hoře, zřídili první český ústav pro bláznivé kněze, v r. 1847 provedli v Praze první českou operaci pod narkózou a dnes působí ve stopovém množství na Moravě. Znakem řádu je zlaté granátové jablko v modrém poli jako symbol plnosti víry, znovuzrození a zmrtvýchvstání.
PRVNÍ PŘEVOR
milosrdných Narcis Schön dorazil do kukského hospitalu v roce 1743 a zahájil příjem prvních staříků. Se svými spolubratry zde v témže roce zřídil lékárnu. Ta se nazývala – jak už to tak u milosrdných bývá - U granátového jablka a dodávala léky nejen zdejším pacientům, ale i lidu v okolí, pokud si zákazník opatřil příslušné bejlí. V policích této druhé nejstarší zachované barokní lékárny ve střední Evropě nalezneme dodnes stojatky od dračí krve, račích ok či prášku z lebky oběšence, které připravily o práci nejednoho hrobníka. Postupně v domě vznikl nemocniční sál, kde se krom zdejších operovali i muži z okolí, nejčastěji probodnutí hnojnými vidlemi, a za hospitalem pak rozsáhlá bylinkovo-ovocnářská zahrada se sušárnou. Mniši tu vyráběli chutný bylinný likér, seznamovali kukské s Božími pravdami, občas se zaplétali s místními děvčaty a pozvolna ztenčovali jmění hospitalu, až jim bylo hospodaření v r. 1824 státem odebráno.
ŠPITÁLNÍCI- jak se kukští chovanci nazývali - nalezli svůj útulek po deseti mužích v prostorných pokojích západního křídla. Vykonávali pouze lehčí práce, nesměli si spílat a přít se, kdo sundal více nepřátel, dále navštěvovat kořalny, měli povinnost udržovat své věci čisté a především pilně navštěvovat každodenní mše sv., při nichž se modlili za hraběte Šporka a celý rod za všecko to dobrodiní. Svou pouť po tomto slzavém údolí končívali ve stínu lip na kukském hřbitůvku.
DOZOR NAD SPRÁVOU HOSPITALU
býval doménou nejstarších potomků hraběte Šporka. Ti také vedli podnik, který k vydržování hospitalu jejich slavný předek založil. Firma se jmenovala "Hospitální nadace Františka Antonína Šporka", hospodařila s výnosy hradišťského panství a z ratolestí zakladatelova rodu ji k Benešovým dekretům neslavně dovedla komtesa Kateřina (+1945). Jejím bezdětným bratrem Hubertem (+1953) zároveň vymírá rod slavného kukského pána. Hospitální nadace byla definivně zrušena komunistickými úřady v 50. letech. Stejně odsouzeníhodné jsou snahy o její zkomolení v nejnovější době, podobné snahy postihly i zaniklý rod...
(c) 2010-2012, správa NKP Hospital Kuks
