Obsah
PODLE POVĚSTÍse na místě zvaném později Kuks kdysi těžívalo zlato. Staroněmecké slovo kukus (kux, cux) znamená podíl na výnosu dolu. Nad labským úbočím zde navíc vyvěraly prameny, o nichž se v okolí říkalo, že mají léčivou moc. Přirozené kouzlo údolí tak dozajista volalo po výtvarné úpravě, jak to jen barokní lidé se svým krajinným cítěním dokázali.
V ROCE 1684zdědil zdejší panství Hradiště hrabě František Antonín Špork. Ten svolal v roce 1694 ke kukským pramenům komisi předních lučebníků, kteří vydali dobrozdání o jejich blahodárnosti. Od následujícího roku začal hrabě Špork realizovat velkorysou přestavbu kukského údolí na svůj letní dvůr, který se měl zároveň stát lázeňským a společenským střediskem šlechty.
Svůj rezidenční záměr pojal František Antonín Špork velkoryse. Hlavní stavební činnost probíhala v letech 1696-1724. (Ryt. z r. 1718).
PRAMENbyl překlenut pískovcovými deskami a nad ním vznikla kaple Nanebevzetí P. Marie (1), napravo od ní pak velký hostinec U Zlatého slunce (2). U pramene byl zbudován dřevěný lázeňský dům, k Labi zamířilo mohutné kaskádové schodiště zdobené sochami Tritonů (3), zakončené nejprve Dianinou lázní, později kašnou se sochou Polyféma, který díky mechanismu ve svých zádech hrával pod proudem vody lázeňským hostům luzné melodie. Břehy spojil most zdobený malovanými řezbami harlekýnů (4), za nímž byly založeny fontány a stavby letohrádku s kulečníkem a holubníku (5). Roku 1702 vzniklo vedle hostince dřevěné divadlo, kde se hrály německé a italské kusy, včetně oper (6). Dolní louka se upravila na závodiště, zvané rejdiště, na kterém hosté provozovali dnes neznámou hru s kroužky ringelspiel (7).
DO ROKU 1710byl někdejší dřevěný lázeňský dům zaměněn za zděný zámek, v jeho patře měl Špork své letní sídlo, zatímco přízemí sloužilo coby lázeňské místnosti s vanovými koupelemi (8). Vedle domu vnikly promenádní arkády, orloj, 10 budov pro lázeňské hosty a další příležitostné stavby, dnes již dávno zaniklé. Dodnes ovšem v Kuksu existuje špalír původních roubenek, kde žili zaměstnanci Šporkových lázní. Jako poslední doplnil lázně okolo r. 1722 tzv. Dům filosofů s rozsáhlou knihovnou pro hraběcí hosty.
OBRAZ LÁZEŇSKÉHO ŽIVOTAv Kuksu kdysi pěkně vykreslil královédvorský písmák Halík, který se jako jeden z prvních Šporkovou rezidencí zabýval:
V Kuksu bylo možno spatřiti různé nevídané věci, rozmanité výtvory umělecké, zhotovené od nejzna-menitějších umělců, různé podivuhodné přístroje a zařízení, o nichž pověst rozšiřovala zprávy k víře nepodobné. Sama osobnost hraběte Šporka, který chtěl míti z Kuksu malý Versailles s jeho rušným životem, již vábila mnohé, zvláště urozené panstvo, které se tu mohlo oddávati radovánkám v rozsáhlých a dobře pěstěných lesích. Hostům bylo volno účastniti se lovu ryb, ptáků neb štvaní vysoké zvěře, což všechno zvyšovalo neobyčejně zájem a zanechávalo v návštěvnících nejpříjemnější vzpomínku na dobu, tu strávenou. Kromě lovu a umění výtvarného ještě přistoupilo k tomu umění hudební. Hudba a tanec s ní spojený obveselovaly hosty, divadelní a operní skladby povznášely mysli jejich, umění slovesné, uložené v četných knihách, jež byly hostům po ruce, nutilo je přemýšleti o vážných věcech lidského života. Rozmanité hry, provozované na různých místech, doplňovaly půvaby lázeňského života. A tak není divu, že všechno to proslavilo lázně v Kuksu daleko široko tak, že velmi četní hosté byli dychtivi spatřiti divy ty a z části i sami užíti výhod, jež se jim tu naskytovaly, jako nikde jinde v zemi...
Lidé jsou ve svých preferencích a potřebách stále stejní, dodáváme my.
SLÁVA ŠPORKOVA BAADUtrvala včetně pozvolného a nezadržitelného úpadku ve 30. letech 18. stol. slabých 40 let. Po smrti hraběte panstvo zcela lázně opustilo, v r. 1740 je postihla ničivá povodeň, mnoho staveb zaniklo či změnilo svůj účel. Postupná devastace areálu má svou tečku v demolici bývalého šporkovského zámku roku 1901 a odsunu německého obyvatelstva po válce.
(c) 2010-2012, správa NKP Hospital Kuks
