Obsah
KUKSKÉ ÚDOLÍ.
NKP Hospital Kuks tvoří přirozenou dominatu labského údolí, v němž leží víska Kuks. Před třemi stoletími špitál vévodil jedněm z nejpřednějších východočeských lázní - zvaným Kuckus-Baad - rozkládajícím se na protější straně řeky.
Středem společenského života jisté části české barokní smetánky se kukské lázně staly na necelých 40 let (1697-1738), za něž se tato dolina působením svého pána, hraběte Františka Antonína Šporka, proměnila ve velkolepý, urbanisticky a umělecky takřka dokonalý areál, skýtající svým hostům nejlepší možné atrakce a pohodlí té doby.
PROCHÁZKA KUKSEM K HOSPITALU.
Dnešní Kuks představuje jen menší část honosného stavebního komplexu. Řada staveb sice nenávratně zmizela, zachovány však jsou, byť částečně poškozené, nejcennější plastiky nejvýznamnějšího sochaře českého baroka Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny.
Chceme-li se s tímto skvělým odkazem minulosti blíže seznámit, učiníme tak nejlépe procházkou z kukského horního záchytného parkoviště. (Od dolního parkoviště přijdeme pod kaskádové schodiště na labský břeh, od nádraží k zahradě či hřbitovu, odkud můžeme projít celým areálem opačným směrem: zorientujme se tu.) Nás ovšem nyní přivede cesta s výhledem na hospital po krátkém klesání do samotného centra lázní.
LÁZEŇSKÝ AREÁL.
Před sebou a průhledem ulicí napravo spatříme několik roubených chalup, obydlí to někdejšího lázeňského služebnictva. Za sochou Krista s křížem (1858) stojí přebudovaný západní lázeňský dům (dnes s poštou), který býval kolonádami propojen s kukským zámkem a dalšími lázeňskými budovami.
Dáme se vlevo na prostranství stíněné z pravé strany památnými lipami (1732) podél meruňkově zbarvené secesující budovy, bývalé měšťanské školy, vystavěné na místě lázeňského divadla z r. 1702 (jednoho z prvních veřejně přístupných v českých zemích). Před ním stával orloj, na němž se co hodinu měnily biblické scény. V přilehlém domě se stejně jako dnes nacházel lázeňský hostinec U zlatého slunce (1699).
Ve skrytu lip spatřujeme obrovskou sochu Herkomana přeměněného v Goliáše (M. B. Braun, 1721) a menší sochu Davida s prakem (Braun, 1729) až u zdi hostince.
Na terase před krámkem stávala kaple Nanebevzetí P. Marie (1696) nad pramenem, k němuž scházíme po kamenném schodišti vpravo.
BÝVALÝ ZÁMEK.
Prostranství, na něž jsme sestoupili, budiž cílem všech návštěvníků, kteří se do Kuksu přijeli podívat na zámek. Šporkova rezidence vznikla přestavbou dřevěného lázeňského domu, dokončena r. 1710. V jejím přízemí byly vanové koupele, v patře hraběcí sídlo. Od prvé pol. 19. stol. nebyla obývána, v r. 1896 vyhořela a r. 1901 byly její trosky strženy. Jediným pozůstatkem je šporkovský erb z portálu hlavního zámeckého vchodu, zasazený nad zamřížovanými dveřmi, jež za sebou skrývají kukský lázeňský pramen.
Zámek a lázně byly místem života, plesové zábavy, kratochvíle i reprezentace. Pohlédneme-li odsud přes údolí, vidíme rozsáhlou hospitální budovu, představující pravý opak lázeňského společenského ruchu - místo utrpení a konce života, uprostřed s kostelem Nejsvětější Trojice, pod nímž se nachází prostorná hrobka. Kmítávalo v ní věčné světlo jako připomínka smrti, kterou si lázeňských host ve stálých radovánkách jen ztěží uvědomoval.
KASKÁDOVÉ SCHODIŠTĚ.
Tři metry široké schodiště o 52 stupních nás dovede na labský břeh. Je zdobeno sochami chrlících Tritonů nad kaskádovitými žlaby, po nichž stéká přebytečná voda z kukského pramene. Ve Šporkových dobách tu o slavnostech teklo víno. Schodiště ukončovala kašna s Polyfémem, který měl v zádech hrací stroj rozeznívaný proudem vody.
LABSKÝ BŘEH.
Čtyři kdysi hostinské budovy v různém stavu (před 1720) na levém břehu Labe představují poslední ucelený fragment někdejších lázní. V jednom z domů, napravo od kaskádového schodiště naleznete nyní hostinec U Prďoly, kde do roku 2011 šenkoval legendární Jaroslav Vohradník.
Kamenný most spojující lázeňskou a hospitální část barokního areálu byl doplněn sochami harlekýnů. Pravé labské nábřeží bylo vymezeno oddechu lázeňských hostí. Za mostem se nacházelo tzv. rejdiště - koňské závodiště obklopené sochami 40 trpaslíků. Za ním byl uprostřed letohrádek s kulečníkem, vlevo holubník a vpravo bludiště z živých plotů.
Od letohrádku na západ vedla cesta k Domu filosofů, knihovně hraběte Šporka, určené též pro hosty lázní. Po těchto stavbách nevidíme ani nejmenší památky, a tak stoupáme alejí, nyní javorovou, k dominantě kukského údolí - hospitalu.
HOSPITAL.
Po několika schodech vystupujeme ke kovaným mřížovým dveřím hrobky rodu Šporků. Odtud zatočeným schodištěm stoupáme na půlkruhovitou terasu ke kostelu, k němuž přiléhají dvě křídla hospitalu.
Špitál milosrdných bratří byl vystavěn v l. 1708-1716 jako jednopatrová čtyřkřídlá barokní budova, snad podle plánů G. B. Alliprandiho. Stavba, asi 150 m dlouhá, je orientována k severu, obdélníkové nádvoří je trojdílnou branou otevřeno k jihu, do udržované zahrady. Ve východním, levém křídle byly od r. 1743 místnosti konventu milosrdných bratří, refektář a lékárna. Západní, částečně rokokové křídlo skrývalo útulek pro 100 chudých starců a vojenských vysloužilců z okolí, pro jejichž vydržování založil Špork zvláštní nadaci. Špitál byl zrušen za německé okupace v r. 1938. V přípravě je celková rekonstrukce objektu v rámci projektu Kuks-Granátové jablko.
HOSPITÁLNÍ KOSTEL.
Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven z neomítnutých pískovcových kvádrů podle plánů a pod dohledem Itala Giovanniho B. Alliprandiho. Stavba byla zahájena r. 1707, výzdoba je od Italů a Čecha Kohla. Kostel byl vysvěcen v srpnu roku 1717. Má půdorys protáhlého osmiúhelniku. Vnější průčelí je bohatě tvarováno, nestejnorodá okna působivě rozmístěna. Na hlavní fasádě zříme nade dveřmi Zvěstování P. Marii v nadživotní velikosti, z r. 1709. V tympanonu uprostřed alegorická socha Víry, o něco níže pak sochy Naděje a Lásky. Pod Vírou je umístěn hraběcí erb.
TERASA.
Terasu zdobí alegorie osmera Blahoslavenství (Braunova dílna po 1712). Nejdou však tím pořádkem, jak je uvádí Matouš [5, 3-10]. Vyjdeme-li po pravé straně terasy vzhůru, stopujeme postavy od západu k východu v tomto pořádku:
Blahoslavení čistého srdce se srdcem ve vyzdvižené pravici, Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost nesoucí kříž na rameni, Blahoslavení, kteří lační po spravedlnosti s váhami v ruce, Blahoslavení chudí duchem s korunou a kalichem, Blahoslavení pokojní v brnění, Blahoslavení milosrdní s dítkem a Blahoslavení lkající v opoře o kříž.
Uprostřed terasy znázorňuje další socha Náboženství (Braun, asi 1718), před ní stojí empírová váza coby průduch chodby k hrobce pod terasou.
CTNOSTI.
Levé křídlo hospitalu je svým zevnějškem jednoduché. Před ním je na zahradní zdi umístěna opět řada soch - vrcholů evropské barokní alegorie v kameni (M. B. Braun, 1718-1720), a to vpředu Anděl blažené smrti, za ním pak následují Ctnosti: Víra s křížem, Naděje s toužebným zrakem vzhůru, Láska coby matka, Trpělivost s beránkem, Moudrost hledící do poučné minulosti i nadějné budoucnosti, Statečnost s maršálskou holí, Cudnost se zastřenou tváří a párkem hrdliček, Pilnost opřená o úl, Štědrost s rohem hojnosti, Upřímnost se srdcem na dlani a slepá Spravedlnost. Dvanáctá ze Ctností - Střídmost - byla kdysi přenesena na nádvoří, kde se s ní setkáme.
NEŘESTI.
Před druhým křídlem hospitalu - jehož západní část byla rokokově upravena a ozdobena Nejsvětější Trojicí - jsou umístěny Neřesti (Braun, 1718-1720).
V popředí stojí plačící Anděl žalostné smrti. Pak následují: Pýcha s pávem u nohou, Lakomství s měšci peněz a truhlou pokladů, Smilstvo ješitně se vzhlížející v zrcadle, Závist se vzteklým psem, mlsné Obžerství s tučným vepřem, vzteklý Hněv s medvědem, Lenost spící na oslu, Zoufalství vrážející si dýku do prsou, Pomluva s vyplazeným jazykem a Lstivost ve škrabošce s liškou u nohou. Poslední z Neřestí - křivopřísežný Podvod - se na první pohled liší od předcházejích, pochází až z 80. let 19. století od rakouského sochaře Seelinga. - Od r. 1984 jsou před hospitalem osazeny kopie původních soch. Originály Ctností a Neřestí si můžete prohlédnout v rámci prohlídkového okruhu Hospital v lapidáriu v jihovýchodním křídle budovy.
VCHOD DO HOSPITALU.
Po levé straně kostela, pod schodištěm do patra hospitalu najdeme pokladnu NKP Hospital Kuks. Zde se prodávají vstupenky na všechny tři prohlídkové okruhy, jakož i suvenýry.
V chodbě vedle pokladny jsou WC a automaty na horké a studené nápoje. Od laviček před pokladnou vycházejí všechny prohlídky hospitálních expozic.
NÁDVOŘÍ.
Na nádvoří se vchází bočním průjezdem v levém, východním křídle hospitalu (kde je také vchod do kanceláří Českého farmaceutického muzea). Na nádvoří stojí socha Malého křesťanského bojovníka (Braun, 1731), jež měla podle pověsti zpodobnit samotného hraběte Šporka a postavena být v Betlému, ale coby malá byla nahrazena mohutnější plastikou (dnes uprostřed zahrady). Proti bojovníkovi se spatřuje jedna z Ctností Střídmost (někdy též Pohostinnost). V létě poskytují chládek dva mohutné stromy - šácholan přišpičatělý a liliovník tulipánokvětý. Vpravo se jde branou do zahrady.
ZAHRADA.
Nad zahradní branou spatřuje se Polyfemos, jenž druhdy zdobil lázeňské schodiště v Kuksu. V zahradě samé překvapuje nás uprostřed socha Velkého křesťanského bojovníka (Braun, 1732), jenž stával v lese u Betléma nad Žirčí a hrozil proti tamním nepřátelům Kuksu - jezuitům. Stejně jako malý na nádvoří vyzbrojen je štítem a mečem s nápisem OMNIA PROPER ISTUM (Vše pro Něho).
Po obou stranách vidíme dva štíhlé obelisky, jež stávaly kdysi na lázeňském rejdišti na labském břehu; jehlany nesly původně polychromované sochy Pravdy a Spravedlnosti, jež jsou nyní nahraženy granátovými jablky jako znakem řádu milosrdných bratří. Středovou cestu zahrady zaujímá třináct již silně oprchalých soch svobodných umění, živlů a ročních dob.
Na pravém konci zahrady spatřuje se socha Anděla Gloria, která pochází z Betléma, ze skupiny Narození Páně. U branky od nádraží je sv. Jeroným, opřený o lva s lebkou v ruce, jenž býval rovněž v Betlémě.
HŘBITOV.
V letních měsících lze projít brankou na konci špitální zahrady na bývalý hospitální, později obecní hřbitov, založený okolo r. 1715. Kvůli průtahům ohledně vlastnictví se mu nedostávalo po dlouhá léta patřičné péče. Někdejší hřbitovní kaple sv. Jana z Boha z r. 1719 byla zbořena v r. 1992 (!) a poničený hřbitov tak zůstává žalostnou vzpomínkou na někdejší německé obyvatelstvo Kuksu. Je připravována postupná obnova.
(c) 2008-2012, správa NKP Hospital Kuks
