Zprávy z Hospitalu

Se závěrem sezony skončila každodenní otevírací doba, nyní již pouze víkendy a přes týden na objednávku. Zářijová návštěvnost činí 6124 osob. Na nádvoří zapěla Petra Janů na vysokých podpatkách. Proběhlo vinobraní. Začala topná sezóna. Navázat spolupráci jsme za NPÚ vyrazili do kladské kotliny na setkání činovníků v oboru cestovní ruch, Kudowa Zdrój. V kostele zpíval pěvecký sbor Salvátor a zněly varhany na Orlicko-Kladském varhanním festivalu. Ve vybraných místnostech byly učiněny podlahové sondy, k základům domu se dobývalo sondovací rypadélko. To vše díky probíhajícím pracem, spojeným s projektem "Kuks - Granátové jablko". Stavaři s restaurátory pak zahájili důkladné procházky po domě a připravují pasportizaci jednotlivých prostor pro chystané opravy. Řešíme budoucí barevnost fasád. Křídlatku, akáty a další populární náletové dřeviny pomáhali již podruhé mýtit pracovníci VZP. Postoupila digitalizace inventáře sbírek a před svým ukončením je elektronický katalog historické knihovny. Vdala se nám jedna z nejlepších průvodkyň. Na praxi zase budou jezdit žáci z královedvorské střední školy. V refektáři proběhla výstavka obrazů mladých výtvarníků z FAVU i odjinud. V zahradách Černínského paláce návštěvníci obdivovali fotopanely s Braunovými kukskými plastikami. Studentce ČVUT jsme poskytli podklady k semestrálnímu projektu úprav Betléma. Dva blázni vykopali na špitálním hřbitově lebku a zavolali na sebe policii.

29. 5. 

 

26. 6.
Harfenistka Ivana Dohnalová
se svým nástrojem
vedle patronátní lavice
kukského kostela.

17. 7.
Sopranistka Zdena Kloubová
pěje na kůru.
Za lehce romantizujícími varhanami sedí
Radek Hanuš.

24. 7.
Bratři Martin a Radomír Matyskové,
hráči na varhany a sopransaxofon,
se loučí se svým publikem
před stupínkem oltáře.

7. 8.
Duo Teres ve složení
Lucia Kopsová (housle) a
Tomáš Honěk (kytara)
s oltářní mensou v pozadí.

21. 8.
Perla Hudebního léta Kuks 2010,
sopranistka Michiyo Keiko,
se svým varhaníkem
Pavlem Svobodou na kůru. 

4. 9.
Závěr letošního koncertního cyklu
obstaral chrudimský
pěvecký sbor Salvátor
se sbormistrem Tomášem Židkem.

Deník Právo zařadil do své cestovatelské přílohy článek o hospitálním stravování za starých časů. V případě zájmu se můžete pustit do vaření, neb jsou připojeny recepty.

Výstava fotografií Jana Bartoše Matyáš Bernard Braun na Kuksu, pořádáná Ministerstvem zahraničí ČR pro české zastupitelské úřady (např. Slovensko a Kostarika), se na svých cestách světem zastavila do 22. září ve foyeru Krajského úřadu v Hradci Králové. Na den české státnosti, 28. 9., bude vystavena v zahradách Černínského paláce v Praze. 

Počasně rozverný srpenec nezabránil příjezdu 12 540 návštěvníků. Vedle našich expozic, kde vyhrávalo spineto-fagoto-varhanní Trio Dioptrio, se podívali také na dvě výtvarné výstavy (miniatury Jindřicha Ulricha a obrazy studentů FAVU), nějaký ten koncert (s pěvkyní z dalekého Japonska v čele), divácky nepředimenzován, ale doprovozen mj. zajímavou přednáškou o hudbě kukských milosrdných bratří, byl festival z nejsvětovějších, Theatrum. Na mimořádnou noční prohlídku dorazili dvorští záchranáři. Ze dvora hospodářské budovy byla vymístěna ohyzdná trafostanice. Postupují práce realizačního týmu projektu Granátové jablko (dokončen mj. 1. stupeň dokumentace stavby). Ve svém prvním srpnovém čísle to pak dosti slaboduše zhodnotil týdeník Respekt. Do závěrečné fáze se přehoupla digitalizace knihovního inventáře. S různými badateli jsme řešili např. otázku barevného nátěru kostela v baroku, vojenské služby českých Němců, přijel synovec posledního německého správce hospitalu s několika fotografiemi ze 30. let. Pro pořad "Bílá místa" se Svatoplukem Skopalem pořizovala záběry ČT. Pro své zářijové vydání fotografoval Glanc. Braunova socha poustevníka Jeronýma půjde na 5 let do chrudimského muzea, kde bude zrestaurována. Na základě pasportizace zeleně vytyčujeme budoucí postup záchranných prací na hřbitově; dvě mohutné, ale zcela vyhnilé lípy budou muset vzít bohužel za své. Do naší správy přejdou pozemky okolo hřbitova. Na prvním z nich jsme vykáceli letité nálety. Ztratil se beznohý kocour Matýsek.

Miroslav Šamal y Jan Babica, nuestros guías, les invitan a Kuks.

Koncert japonské sopranistky Michiyo Keiko přilákal 21. 8. do našeho kostela nemalé množství diváctva. Nádherný hlas paní Michiyo ve spojení s úchvatným místem dle reakcí přítomných ozvláštnil jinak průměrné parné sobotní odpoledne a opět prokázal, že Kuks je na podobné akce jako stvořený. Zdá se, že si kukský koncertní cyklus našel své věrné posluchače. Na shledanou 4. září na závěrečném koncertu Hudebního léta.

Klub českých turistů obnovil po letech žlutou turistickou značku od hospitalu po návrší pravého labského břehu okolo bývalé poustevny sv. Františka s reliéfem Stigmatizace k mostu přes Labe u Stanovic (1,5 km). Tu se lze napojit na červenou od Kuksu a pokračovat třeba na Betlém. Přejeme Vám pěkný výlet!

Reliéf Stigmatizace sv. Františka
je jediný pozůstatek někdejší poustevny sv. Františka (1701), který roku 1721 jako svou patrně první práci tesanou do rostlé skály vyhotovil Matyáš Bernard Braun.
Poustevny byly důležitou součástí Šporkovy barokní krajiny. Poustevníci se starali o odpočinek hraběcích hostí či účastníků lovů, tu a tam pomohli nějakou tou radou stran lepšího života a měli i jistou "píárovou" funkci. Šiřili mezi lid Šporkovy myšlenky, např. v dobách hraběcích sporů s úřady či církví.

Kaple Nejsvětější Trojice ve Stanovicích
vznikla roku 1720 na cestě k budoucímu Betlému v Novém lese. Autorem architektury kaple je významný český barokní stavitel František Maxmilián Kaňka, o Boha Syna, Otce a Ducha sv. se postaral opět Matyáš Bernard Braun.
Ke kapli ústíval kdysi most přes Labe, po kterém vedla zřejmě jedna z kočárových cest na Betlém a k žirečské jezuitské rezidenci. Mezi Kuksem a Stanovicemi bývala také poustevna sv. Jiljí a tzv. Ráj, hájek přeměněný ve scenérii s populárním hříchem Adama a jeho družky.

V rozhovoru pro Reflex č. 32 (z min. týdne) se nad tím vážně zamýšlí režisér Robert Sedláček. Nu, nechme se překvapit...

 

Váš pokus o přiblížení kukského dění je bohužel značně pokroucený. Upozorním pouze na pár věcí, které poškozují dobré jméno Národní kulturní památky Hospital Kuks:  

1. Dotaci ve výši 440 mil. Kč získal na obnovu kukského hospitalu Národní památkový ústav (NPÚ), příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky. Tím ztrácí na váze Vaše věta o lhostejnosti státu vůči Kuksu.

2. V rámci této dotace bude unikátní památka obnovena a v budoucnu nabídne na 60 výukových programů. Tím ztrácí na váze Vaše věta o památkářích bez iniciativy k oživení kulturního dědictví.

3. V objektu fungují 3 prohlídkové okruhy, kde můžete strávit souhrnně klidně 2 hodiny. Jste-li badatel v oboru dějin farmacie a zdravotnictví, je Vám zde k dispozici České farmaceutické muzeum (ČFM), jediná instituce svého druhu u nás. Celou sezonu probíhají výstavy výtvarného umění. V sklepení hospitalu je vinotéka. Za poznáním dalších kukských sochařských perel můžete zajít do nedalekého Braunova Betléma. Tím ztrácí na váze Vaše věta o tom, že tu není téměř co dělat a vidět.

4. V zadních a bočních křídlech hospitalu se nacházejí: depozitáře hospitalu a ČFM, lapidárium soch M. B. Brauna, technické zázemí správy objektu, kanceláře správy, ubytování sezonních průvodců či restaurátorů, byty domovníka a kastelána. Tím ztrácí na váze Vaše věta o dezolátním stavu těchto částí.

5. Přesto není Vaše reportáž o kukském hospitalu. S tím při vší úctě k Vaší invenci nekoresponduje její název, jehož dehonestující nádech si nejlépe uvědomíte, když bychom nazvali výsledek Vaší novinařiny stran hospitalu „Informacemi za všechny peníze“. Je to přeci ona budova s Braunovými sochami, za níž se odjakživa do Kuksu jezdilo a jezdit bude, a díky níž mohou Vaši respondenti přicházet s nápady, jimž jste se rozhodli věnovat 2 stránky Vašeho časopisu.  

Je škoda, že byl takto čtenářům předán zkomolený obraz „předdotačního“ Kuksu. Lidé, kteří se nám ozývají, tak – i díky fotografickému doprovodu – nabyli dojmu, že s kukským hospitalem není něco v pořádku. A to již naštěstí v roce 2010 není dávno pravda.

K bodu číslo 2 se v mém článku vyjadřoval pan Oldřich Pešek z NPÚ Josefov. Bohužel při krácení textu editorem, jeho odpověď podobná vaší informaci z článku vypadla. To je má chyba, neboť jsem finální podobu textu už nezkontroloval.

Naopak, co se týče lhostejnosti státu, určitě víte sám dobře, že se jedná o peníze evropské a český stát je pouze přerozděluje. Kdyby tady taková možnost nebyla, obdržet tuto částku z Bruselu, státu by byl Kuks zajisté nadále ukradený tak jako v minulosti. Ostatně v článku o tom mluví i architekt Lukeš přirovnáním, že pomoc přišla za pět minut dvanáct. A na Kuksu i hospitalu je to vidět. Do zadní části hospitalu jsme vlezli spolu s fotografem otvorem po někdejším okně a procházeli se místnostmi v žalostném stavu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jde o depozitář, ubytovny či kanceláře.

Taky si nemyslím, že z článku vyznělo, že v Kuksu a jeho dnešní podobě není co vidět. Záměrem celého textu o této výjimečně památce bylo především to, že se na české poměry naskytla ojedinělá šance, aby toho v Kuksu i hospitalu bylo možné dělat a vidět ještě daleko víc, než je tomu nyní.

Vanitas vanitatum,
neboli marnost nad marnost, jak říkalo baroko. Zklamání z časopisu, který náleží rozhodně k tomu nejlepšímu na českém trhu tištěných médií, je velké. Naše odeslaná reflexe následující:

Neměli jsme již v úmyslu komentovat Vaši odpověď na naši reakci stran článku o „Špitále za všechny peníze“. Kdybychom však věděli, že ji uveřejníte pod našimi větami v posledním čísle coby odpověď redakce, neubránili bychom se. Dovolte nám proto pár slov nyní, psaných i v jistém údivu nad tím, co jsme se o časopisu s tak dobrou pověstí, jako má Respekt, bezděky dozvěděli:

-  Je pro nás zajímavou zprávou, že redaktor Respektu po sobě nečte své výtvory. Výpadek zmíněné části Vašeho textu je o to podivnější, když uvádíte, že záměrem článku bylo informovat o ojedinělé šanci, díky níž toho i v HOSPITALU bude možné dělat a vidět daleko víc. (Vězte, že právě zásluhou památkářů to třeba nebudou záležitosti, které vzešly z okolí Vašich respondentů, od stěhování 2. nejstarší zachované barokní lékárny ve střední Evropě do jiných prostor po přeměnu hospitalu v hotel pro bohatou japonskou klientelu v důchodovém věku, pro příklad.)

- Je pro nás také zajímavým zjištěním, že redaktor Respektu píše článek o instituci, kterou vůbec neosloví. Kdybyste při své návštěvě hospitalu navštívil TAKÉ kancelář správy objektu, dozvěděl byste se, že Hospital Kuks nebyl státu přinejmenším po roce 1989 až tak ukraden. Celkový objem finančních prostředků na jeho obnovu dosáhl od revoluce téměř 100 mil. Kč. Nic nemůže být samo sebou dokonalé, ale přál bych Vám vidět budovu ještě v takovém roce 1996. (Pak bychom možná mohli hovořit o „torzu“, které ve Vaší reportáži používáte.) Zájem státu nejlépe dokládá právě ona evropská dotace, jejíž získání nebylo rozhodně samozřejmostí. Notabene, příspěvek EU, který je v tomto případě – jak již víte – 440 mil. Kč, bude ještě navýšen na 453 mil. Kč. Rozdíl těchto dvou částek doplatí stát. Nedokážete si představit, jaká ohromná práce Národního památkového ústavu se za těmito suchými daty skrývá.

- Je pro nás rovněž zajímavým poznáním, že redaktor Respektu si své zprávy neověřuje. Pokud si svůj článek přečtete ještě jednou, zjistíte např., že jste opravdu návštěvnickou nabídku hospitalu značně zúžil. O jejím rozsahu – a o zmíněné evropské dotaci ostatně též – jste si mohl něco přečíst už při psaní reportáže kupř. na webu památky www.hospital-kuks.cz. Zřejmě se pak nemýlíme, že ředitele josefovského NPÚ coby představitele vlastníka objektu jste ve věci Kuksu navštívil až po našem upozornění z konce července, že obnovu hospitalu nezařizuje o. p. s. Revitalizace Kuks (jak stálo v upoutávce na Vaši reportáž v č. 30 Respektu). I z tohoto omylu Vás každý internetový vyhledávač mohl vyvést, a bez nás. Atd. atd. Jsou-li však Vaším JEDINÝM použitým zdrojem o dění u nás lidé, kteří nemají se správou hospitalu nic společného, není se co divit. My bychom se třeba při psaní reportáže o kulturní redakci Respektu neomezovali zřejmě jen na informace – dejme tomu – z dílny Práva, a pokud ano, nějak bychom se je snažili ověřit, nebo tomu článek, jeho titul a fotografický doprovod uzpůsobit.

Věříme, že zmíněné lapsy vznikly z pouhé nepozornosti a nevypovídají nic o stylu Vaší práce a práce redaktorů Respektu. Přejeme Vám mnoho lepších reportáží.

Pro pořádek dodejme,
že podobných novinářů je v případě kukského hospitalu drtivá menšina (ne už tak v případě památkové péče jako celku...).