Procházka Kuksem

  • Fyzická náročnost: Lehké
  • Vhodné pro vozíčkáře: Ano

Dnešní vesnice Kuks je jen jakýmsi torzem za hraběte Františka Antonína Šporka vzniklého a slavného barokního komplexu. Abychom pochopili celou logiku kompozice labského údolí v Kuksu, je třeba si trasu od vesnice k hospitálu pěkně projít.

Související památky

Chceme-li se blíže seznámit s odkazem minulosti, učiníme tak nejlépe procházkou z kukského záchytného parkoviště.

Před sebou a průhledem ulicí napravo spatříme několik roubených chalup, obydlí někdejšího lázeňského služebnictva. Za sochou Krista s křížem (1858) stojí přebudovaný západní lázeňský dům (dnes s poštou), který býval kolonádami propojen s kukským zámkem a dalšími lázeňskými budovami.

Dáme se vlevo na prostranství stíněné z pravé strany památnými lipami (1732) podél bývalé měšťanské školy, vystavěné na místě lázeňského divadla z r. 1702 (jednoho z prvních veřejně přístupných v českých zemích). Před ním stával orloj, na němž se co hodinu měnily biblické scény. V přilehlém domě se nacházel lázeňský hostinec U zlatého slunce (1699).

Ve skrytu lip spatřujeme obrovskou sochu Herkomana přeměněného v Goliáše (M. B. Braun, 1721) a menší sochu Davida s prakem (Braun, 1729) až u zdi hostince.

Na terase před krámkem s občerstvením stávala kaple Nanebevzetí P. Marie (1696) nad pramenem, k němuž scházíme po kamenném schodišti vpravo.

Prostranství, na něž jsme sestoupili, budiž cílem všech návštěvníků, kteří se do Kuksu přijeli podívat na zámek. Šporkova rezidence vznikla přestavbou dřevěného lázeňského domu okolo r. 1710. V jejím přízemí byly vanové koupele, v patře hraběcí sídlo. Od prvé pol. 19. stol. nebyla obývána, v r. 1896 vyhořela a r. 1901 byly její trosky strženy. Jediným pozůstatkem je šporkovský erb z portálu hlavního zámeckého vchodu, zasazený nad zamřížovanými dveřmi, jež za sebou skrývají kukský lázeňský pramen.

Zámek a lázně byly místem života, plesové zábavy, kratochvíle i reprezentace. Pohlédneme-li odsud přes údolí, vidíme rozsáhlou hospitální budovu, představující pravý opak lázeňského společenského ruchu - místo utrpení a konce života, uprostřed s kostelem Nejsvětější Trojice.

Tři metry široké schodiště o 52 stupních nás dovede na labský břeh. Je zdobeno sochami chrlících Tritonů nad kaskádovitými žlaby, po nichž stéká přebytečná voda z kukského pramene. Ve Šporkových dobách tu o slavnostech teklo víno. Schodiště ukončovala kašna s Polyfémem, který měl v zádech hrací stroj rozeznívaný proudem vody.

Čtyři někdejší hostinské budovy (před 1720) na levém břehu Labe představují poslední ucelený fragment někdejších lázní. Most spojující lázeňskou a hospitální část barokního areálu byl kdysi ze dřeva se sochami harlekýnů. Pravé labské nábřeží bylo vyhrazeno oddechu lázeňských hostí. Za mostem se nacházelo tzv. rejdiště - koňské závodiště obklopené sochami 40 trpaslíků. Za ním byl uprostřed letohrádek s kulečníkem, vlevo holubník a vpravo bludiště z živých plotů.

A teď už směle k procházce kolem hospitálu...


Tipy na výlet

Unikátní sochařská rezervace zvaná podle svého autora Braunův Betlém je neodmyslitelným prvkem kukského okolí. Bez nadsázky představuje špičku evropského barokního...

Od kukského údolí přijdete ke kovaným mřížovým dveřím hrobky rodu Šporků. Odtud zatočeným schodištěm vystoupáte na půlkruhovitou terasu ke kostelu, k němuž přiléhají dvě...