Braunův Betlém

Drama krajiny v proměnách času

Významným prvkem komponované krajiny kukského okolí je unikátní sochařská rezervace zvaná podle svého autora Braunův Betlém. Bez nadsázky představuje špičku evropského barokního sochařství v plenéru.

V původně loveckém revíru založil Betlém majitel nedalekého Kuksu hrabě František Antonín Špork. Stalo se tak po r. 1725, kdy byl ve Vídni odmítnut společný plán kukského pána a jezuitů z blízké Žirče na zřízení křížové cesty od jezuitské rezidence do Nového lesa. Špork se rozhodl na liknavé jezuity zaútočit pomocí plastik, které měly žirečským otcům ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje.


Vzniklo tak velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Práce na výzdobě svěřil hrabě Špork svému „dvornímu“ sochaři Matyáši Bernardu Braunovi (1684-1738). Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům Juanu Garinovi a Onufriovi (oba okolo r. 1726) pochopíme, proč se sochaři přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Okrsek získal jméno podle ústředního dvojreliéfu, představujícího Narození PáněPříjezd Tří králů. Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí (asi r. 1728). Řada dalších děl již bohužel zanikla. Z těch, které se podařilo zachovat, jmenujme ještě například sochu Anděla Gloria či sochu sv. Jeronýma, které můžeme obdivovat v hospitální zahradě v Kuksu.

Jak šel čas v Novém lese

1717 – kukský pán František Antonín Špork kupuje od města Dvora Králové nad Labem jako poslední část svého panství tzv. Nový les

Před 1725 – vzniká v lese první Braunův reliéf, Vidění sv. Huberta

1725 – Špork přistupuje na návrh žirečských jezuitů vybudovat Novým lesem křížovou cestu od řádové rezidence na dnes zaniklý vrch zvaný později Kalvárie, Špork mezitím mění Nový les v „svatý háj“ poustevníků a biblických scén M. B. Brauna a místo povinných návštěv kukských lázeňských hostí

1726 – jezuité od smlouvy ustupují, což se u hraběte setká s neskrývanou nevolí a útoky na žirečské; v průběhu betlémských prací Braun zasahuje navíc do skal patřících jezuitským poddaným, což zavdá dalším sporům končícím až Šporkovým obviněním z kacířství r. 1729

Okolo 1730 – namísto Kalvárie staví Špork v lese kapli Povýšení sv. Kříže

Před 1735 – dochází ke smíření mezi Šporkem a jezuity

1738 – smrt hraběte Šporka i sochře Brauna, zánik kukských lázní jako živé hraběcí rezidence, Betlém opuštěn

Po 1750 – přemístění některých zachovalých soch (Velký křesťanský bojovník aj.) do zahrady kukského hospitálu

Okolo 1770 – 1. zpráva o stavu Betléma (královéhradecký biskup Bienenberg), Betlém popsán takřka ve stavu, v jakém ho známe my - byl způsoben zejména bezohledností člověka a nešetrným lesním hospodářstvím

Před 1780 – boje v rámci tzv. bramborové války v bezprostřední blízkosti Braunova Betléma

1780-1790 – intenzivní těžba kamene na stavbu josefovské pevnosti, která pak pokračuje nárazově až do 80. let 20. stol.

19. stol. - první zájem o turistiku v Novém lese, první snahy a pokusy o záchranu a konzervaci díla

Poč. 20. stol. – první kunsthistorické práce o výjimečném Braunově díle

30. - 60. léta 20. stol. – činnost sochaře a restaurátora Josefa Wagnera, přerušená válkou, údržba a restaurace soch v tehdejších intencích

1958 – Braunův Betlém vyhlášen kulturní památkou

1987 – vyhlášeno ochranné pásmo památkové rezervace

2001 – Braunův Betlém vyhlášen národní kulturní památkou a zařazen na indikativní seznam dědictví UNESCO (pozn.: seznam, ze kterého se památky potenciálně mohou ucházet o zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO)

2014 - po rozsáhlých diskuzích probíhají experimentální restaurátorsko-konzervační zásahy na hlavním Betlémském reliéfu, které určí směr další údržby památky